Knižní recenze

Recenze: Marťan - Andy Weir

24. března 2015 v 12:00 | Julča

Marťan

Andy Weir


Pův. název: The Martian
Nakladatelství: Knižní klub, Ikar
Překlad: Patrick Frank
























Hlavním hrdinou knihy je Mark Watney, astronaut, který se vydává na misi na Mars. Ale během pobytu posádky na Marsu nastanou potíže a všichni se musí dopravit zpět na Zemi, ale Mark na Marsu zůstane a všichni si myslí, že je mrtvý. Ale Mark žije, přežívá na jejich základně, kde měla celá mise proběhnout, ale ví, že mu za jistou dobu dojdou zásoby nebo se můžou rozbít životně důležité přístroje - na recyklaci vody či na upravování atmosféry na základně. Zkrátka se toho může hodně pokazit, navíc lidé na Zemi neví, že Mark stále žije.

O knize Marťan jste asi už slyšeli. Vydal ji Knižní klub v edici Světový bestseller a knížkám v této edici věnuji vždy pozornost, sice toto škatulkování nemám moc ráda, ale občas díky tomu narazím na dobré tituly.
Už samotná anotace či případná ukázka vás dokáže pořádně nažhavit na samotnou knihu.
Jelikož se kniha odehrává jakoby mezi astronauty, tak se zde setkáme s mnoho odborných termínů. Je pravda, že díky jsem pár těch termínů pochytila i já, ale i přesto jich na mě bylo občas moc. Občas bylo těch odborností tolik, že jsem přeskakovala text očima. Nemělo by se to dělat, ale nějaké ty kilowatty, zapojení recyklátoru a podobné občas přeskočit můžu. Fyziku moc nemusím, takže ty popisy na mě byly občas až moc dlouhé a až moc odborné.
Ale jinak se mi kniha velmi líbila, hlavně se velmi dobře četla a děj rychle ubíhal. Většina knihy je psaná z pohledu Marka, teda kniha je seskládáná ze zápisů z jeho deníku, jelikož se rozhodl, že si povede deník, pro budoucí generace. Díky tomu jsme měli možnost Marka velmi dobře poznat, musím říct, že takhle podrobně jsem hodně dlouho žádnou hlavní postavu nepoznala. Mark je ale celkem složitá osobnost, takže nevím, jestli si ho všichni oblíbíte. Já jsem ho ze začátku měla ráda, nijak zvlášť, ale měla ráda, potom už míň, ale stále dobré. Jako lidi bychom si asi úplně nesedli, ale jako hlavní postava nebyl vůbec špatný.
Celou knihu provázela napínavá atmosféra a nečekané zvraty, přecejen šlo hlavnímu hrdinovi o život.
Jako velké plus také hodnotím to, že jsem měla možnost poznat blíže prostředí astronautů, vesmírných stanic a podobně, s tím se člověk každý den nesetká.
Takže jaké je závěrečné hodnocení? Jediným mínusem bylo občas moc odborností, ale jinak kniha je čtivá, napínavá, plná nečekaných zvratů, také vžití do hlavní postavy bylo skvělé. Kniha se mi prostě líbila a ráda bych ji doporučila dál, jelikož já sama jsem ani nečekala, že by se mi kniha, až tak moc líbila.

Recenze: Pes Baskervillský (Sir Arthur Conan Doyle)

23. února 2015 v 18:16 | Julča

Pes Baskervillský

Sir Arthur Conan Doyle


Pův. název: The Hound of the Baskervilles
Rok vydání: 1966 (originál: 1902)
Překlad: František Gel
Ilustrace: Karel Vaca




















Sherlock Holmes se svým přítelem Watsonem jsou přivolány ke vskutku záhadnému případu. Na venkovském sídle v krajině vřesovišť je zavražděn sir Charles a to za velmi podivných okolností. Sir Charles pocházel z rodu Baskervillů a kolem něj se nese pověst o pekelném psovi. Párkrát dokonce někteří obyvatelé na blatech zaslechli vyjícího psa a hned si to spojili s touto pověstí. Ta také doprovází celý případ kolem smrti sira Charlese. Může do toho být opravdu připleten tento satanský pes?

Na tuto knihu jsem narazila v antikvariátu a ihned jsem věděla, že musí být má. Četla jsem jednu zkrácenou verzi tohoto příběhu a tato kniha samotná byla na mém to-read listu již pěkně dlouho.

Kdo by neznal slavného detektiva Sherlocka Holmese? Já osobně jsem sice žádnou knížku s ním ještě nečetla, ani jsem jsem neviděla seriál, za to jsem ale viděla film v hl. roli s Robertem Downeym Jr. Avšak zrovna v této knížce na Sherlocka nenarážíte moc často. Hlavním vyšetřovatelem je po celou dobu příběhu jeho pomocník Watson, s kterým zažíváme veškerá odhalení.

Knížka se mi četla velmi dobře, i když není psaná úplně současným jazykem, ale zároveň neobsahuje žádné výrazné archaismy. Konkrétně tohle vydání také obsahovaly ilustrace - Karla Vacy, ale upřímně, já bych ocenila vydání spíš bez ilustrací - moc se mi nelíbily a příběh nijak neobohacovaly.

Myslím, že kdokoliv, kdo zaslechl o příběhu prokletí rodu Baskervillů a příběh se mu líbil, tak by mohl sáhnout po této knížce. Není dlouhá, čte se dobře, a pokud neznáte plně tu zápletku a hlavně rozuzlení případu, tak můžete během celé doby čtení případ vyšetřovat společně s Watsonem.


Četli jste někdo také tuto knížku? A jak se vám líbila? Nebo jste četli jiné knížky se Sherlockem Holmesem?

Recenze: Zaklínač I. - Poslední přání (Andrzej Sapkowski)

12. února 2015 v 17:42 | Julča

Zaklínač 1.

Poslední přání

Andrzej Sapkowski



Pův. název: Ostatnie życzenie, Droga, z której się nie wraca
Rok vydání: 2009 (originál: 1997)
Nakladatelství: Leonardo
Překlad: Stanislav Komárek, Jiří Pilch

Zaklínač - Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.







Jedná se vlastně o povídky, které vypráví život zaklínače Geralta. Přiznám se, že jsem si myslela, že je to normálně příběh a ne povídky, ale tohle zjištění mi vůbec nevadilo.
Tohle je první kniha, kterou jsem od tohoto autora četla a přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem se v knize zorientovala. Navíc, kniha začíná první povídkou, která pak vůbec nezapadá ke zbytku knížky. Takže tu nevím, kam zařadit, no, prý je dobré si přečíst ještě jeho předchozí povídkové knížky, jelikož pak se více vyznáte v postavách - prý.
Každopádně ta první povídka se mi zdála nudná a nemohla jsem se do ní začíst, myslela jsem si, že mě ta knížka celá nebude bavit, jelikož ten začátek byl vážně takový, trochu nezáživný.
Když se tam objevil zaklínač Geralt, hned jsem věděla, že tohle je prostě hodně specifická a výjimečná hlavní postava. Ale geralt je velmi tajemný, celkově o něm víme velmi málo a pomocí jednotlivých povídek o něm máme více a více informací, i když i to je velmi málo.
Povídky jsou taky velmi zajímavě řazeny, jelikož některé na sebe navazují, ale jsou prokládany zase jinými povídkami, takže občas to byl vážně zmatek. Ale ke konci jsem se už zorientovala a celkově se mi knížka líbila. Určitě se vrhnu na další díly, slyšela jsem, že u této série napínavost a čtivost stoupá, takže o to víc jsem zvědavá.

Četli jste někdo tuto sérii? A jak se vám líbila?

Recenze (RC): Serafína - Příběh draků (Rachel Hartman)

7. února 2015 v 19:02 | Julča

Serafína

Příběh draků

Rachel Hartman


Pův. název: Seraphina
Série: Serafína
Rok vydání: 2013 (originál: 2012)
















Anotace: V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměři ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnoust draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.

Hlavní hrdinka Serafína žije v Goredu mezi lidmi, ale zároveň až neobyčejně dobře vychází s draky. Možná je to tím, že jejím učitelem je právě drak. Pracuje jako pomocná učitelka hudby v paláci, a tak má možnost se potkávat s významnými osobnostmi. Ale má i své tajemství, které se nikdo za žádnou cenu nesmí dozvědět. Před výročím míru uzavřeným mezi draky a lidmi se stane tragická událost - princ je nalezen mrtvý a bez hlavy. Vše ukazuje na to, že ho zavraždil nějaký drak, ale jak je tomu ve skutečnosti?

Jako první musím říct, že samotná obálka mě trochu odrazovala a to hned z několika důvodů. Zaprvé, nelíbí se mi takováto umělá grafika, která působí až moc nepřirozeně (tím nemyslím, že je tam drak, ale že to působí až moc počítačově). Zadruhé, ten červený popisek Young Adult, kterou teď Fragment dává na všechny knihy tohoto žánru - i opravdu hezkou obálku dokáže tento červený prvek zkazit. A zatřetí, škatulkování, pokud někdo dá na obálku, kterému slavnému autorovi se to líbilo nebo, že se vám daná knížka bude líbit, pokud jste např. četli Hunger Games, tak mě to také dokáže odradit. Nechci si tu knížku přečíst jen proto, že mi někdo řekne, že by se mi to mělo líbit. Takovému škatulkování bych se vyvarovala. Ale dost k obalu, tohle byla ta více kritická část, a pojďme k samotnému příběhu.

Mám velmi ráda příběhy, kde se objevují draci a musím říct, že jejich ztvárnění zde bylo vymyšleno velmi dobře a celkově se mi draci zde líbili. Také chválím námět - lidské království versus to dračí a jejich uzavření míru. Ale myslím, že samotné prostředí a tenhle námět mohl být více rozveden, být prodrobněji popsán.
Hlavní hrdinka Serafína je celkem fajn, ale přesto to nebyla hl. hrdinka, kterou bych si oblíbila. Ale nevadila mi.
Hlavním problémem bylo, že jsem se do knihy nedokázala začíst (možná až ke konci), a proto se mi kniha neskutečně vlekla.
Plusem knihy je, že v ní najdete i celkem dost vedlejších postav, ale zase - některé jsou více popsány a poznáte je lépe, některé se tam jenom mihnou. Ale pravdou je, že při čtení jsem měla pocit jako kdybych měla klapky na očích - ano, je to sice příběh Serafíny, ale byl tak strašně oddělen od všeho ostatního, co se kolem dělo, že mě to rušilo a vadilo mi to.

Velmi mě překvapilo, že na databázi knih (zde) má tato knížka velmi vysoké hodnocení a mnoho čtenářů tam napsalo, jak je do této série ,,zažraný". To mě opravdu překvapilo, jelikož já samotná vidím tuto knihu jako jakýsi průměr. Ne, že by kniha byla špatná, má potenciál, ale bohužel nebyl využit tak, jak by mohl. Dokonce nejsem ani zvědavá, jak to celé dopadne, a proto si další knížky z této série už nepřečtu.

Vím, že tato recenze byla velmi kritická a negativní, ale zkrátka takhle to vidím a recenze beru jako články, kde vždy upřímně napíšu, jak se mi knížka doopravdy líbila.

Ale i přesto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment, že mi poskytlo recenzní výtisk a já jsem si tak na knížku mohla udělat vlastní úsudek.


Recenze: Hlas nože - Patrick Ness

12. ledna 2015 v 17:44 | Julča

Chaos

Hlas nože

Patrick Ness


Pův. název: The Knife of Never Letting Go
Série: Chaos (1.)
Rok vydání: 2011 (originál: 2008)
Překlad: Jan Kozák




















Toddovi bude za necelý měsíc 13 let a to v Novém světě znamená, že se z něj stane muž. Sám pořádně neví, co to znamená, ale jako poslední mladý kluk ve městě se na to těší. Všichni muži vysílají tzv. Hluk - slyšíš a můžeš dokonce i vidět, co si myslí. Neexistuje nic jako opravdové ticho, vždycky uslyšíš něčí Hluk - ať už je to tvůj vlastní Hluk, Hluk zvířat nebo Hluk blízkého města. I Todd si myslel, že žádné místo bez Hluku neexistuje, ale náhodou v bažině za městem jednu takovou ,,díru" v Hluku najde. A to, co objevil mu způsobí jisté potíže. Takové potíže, že je donucen opustit město s batohem na zádech a se svým psem Mancheem utíkat, jak nejrychleji dokáže...

I když je Toddovi v knize ani ne 13 let, mnohdy půdobí starší a nechová se jako malé dítě. Kniha je psána velmi specifickým stylem, řekla bych, zkrátka máte pocit jakoby vám příběh vyprávěl sám Todd osobně. Působí dojmem podobným jako kdyby vám ho vyprávěl starý známý a do příběhu se jde o to líp vžít.
V knize se setkáváme nejenom s Toddem, tedy s hlavním hrdinou, ale spoustou vedlejších postav, které při svém útěku potkává, některé máme možnost poznat trochu blíže, některé jenom okrajově, ale i přesto se mi líbí, kolik postav v knížce poznáme a máme tak šanci porovnat více postav - ať už těch dobrých nebo těch méně dobrých.
Nenarazila jsem na žádné nudné pasáže, žádné úseky, které by mě nudily, kniha se rychle odvíjí, má spád a mě akorát mrzelo, že tak rychle skončila. Také se mi velmi líbí členění samotné knihy, která je rozdělena na několik menších částí.
Nový svět v knize je skvěle popsaný a nic nepůsobí nelogicky, vše krásně navazuje a vzájemně se doplňuje. Patrick Ness mi dokázal vytvořit celistvou představu o světě, v němž Todd i se svým mluvícím psem Mancheem žije.
Je těžké hodnotit tuto knihu, aniž bych cokoli vyzradila, protože každá maličkost v tomto příběhu hraje svoji roli. Kniha je opravdu dobře propracovaná, velmi čtivá, rychle ubíhající,... Nevím, co jí vytknout.


Pokud vás kniha zaujala, tak se podívejte do Levných knih, kde by ji měli mít, jak v měkké, tak i v pevné vazbě.

A na závěr takové malé varování: Nečtěte si obsah knihy na databázi knih - všimla jsem si, že je to tam dost vyspoilerovaný a myslím, že by vás to mohlo mrzet, když byste si to přečetli. Já jsem si ho před přečtením na databázi naštěstí nepřečetla a jsem za to vážně ráda. Jinak - proč to tam vůbec je ten spoiler?? :o



Recenze: Saeculum - Ursula Poznanski (RC)

25. prosince 2014 v 19:29 | Julča

Saeculum

Ursula Poznanski


Rok vydání: 2014 (originál: 2011)
Počet stran: 480
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Vladana Hallová

























Bastian na první pohled vypadá jako klasický šprt, kterého nezajímá nic jiného než jeho studium. Ale když potká holku Sandru, která o něj projevila zájem, tak se jeho pohled na svět možná trošku změnil. Sandra patří do středověkého souboru Saeculum a ten se chystá na pěti denní výpravu mimo civilizaci. Vlastně jde o to, že si budou hrát na středověk a na pět dnů se vzdají takových vymožeností jako jsou mobil, hodinky apod. vynálezy, které ještě ve 14. stol. nebyly. Bastian se kvůli Sandře na tuto výpravu vydává a společně s ostatními účastníky zážívá mnohá dobrodružství. O místě, kam se chystají koluje pověst, velmi krvavá pověst a také se v ní tvrdí, že to místo je celé prokleté a nikdo se odtamtud nevrátí živý, ale co je na tom pravdy? Nikdo to nebere vážně. Až když během první noci z tábora zmizí první člověk a ostatní nachází v okolí pouze podivné vzkazy vyryté do kusů kůry, někteří začnou pochybovat o tom, že tam měli vůbec jezdit.. A stále více je začíná děsit, že tato pověst může být doopravdy pravdivá..

Ze začátku jsem si vůbec nebyla jistá, co si mám o knize myslet. Považovala jsem ji spíš za četbu pro mladší čtenáře, ale myslím, že ji nakonec musím zařadit do kategorie, kde se nacházím i já - je mi 16, takže asi nějak pro ty teenagery.
Nezaujalo vás téma středověk a hraní si na něj? Nenechte se odradit, tohle téma ze začátku nezaujalo ani mě, ale poznáte, že časem tam půjde o úplně něco jiného než jen o středověk. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla být do čtení této knihy tak zažraná, ale opravdu tomu bylo tak. Zkrátka kniha vás udržuje v takovém napětí a zároveň také ve strachu, že to skoro nejde vydržet, dokud prostě knihu nedočtete. Nemyslela jsem si, že kniha by mohla být strašidelná, tak jsem ji v klidu četla v noci (dejme tomu, že až skoro do ranních hodin - to jsem prostě celá já), a potom jsem se nemohla divit, že jsem se i bála.
Kniha se mi líbila, to je pravda, ale přesto z ní nejsem úplně ,,na větvi". Ale na jedno to přečtení je to opravdu dobrá kniha a rozhodně bych si ji přečetla znovu, ale už ne víckrát. (Doufám, že jsem to napsala aspoň trochu pochopitelně :D)
Přesto si nedokážu nerýpnout do takové autorovy.. nepřesnoti. Bastian nosí brýle, prý má 2 dioptrie na každém oku, ale jelikož si hrají na středověk, tak se takové vymoženosti jako jsou brýle, musí vzdát. Ale co si nepřečtu o pár dál stránek dál... Já, jelikož nosím čočky, tak trochu vím, jaké to je a najednou si tam čtu, že Bastian se rozhlédl po táboře a tam vidí to, to a to - např. rýč, kotlík a podobné menší věci z větší vzdálenosti a tohle se mi zdálo hodně nepravděpodobné. Přišlo mi, že když si na to zrovna autor vzpomněl, tak byl Bastian skoro slepejš, ale když na to autor na pár kapitol zase zapomněl, tak Bastian rozlišoval vše ve svém okolí vážně dobře.
Já vím, tohle bylo opravdu takovéto rejpání, které jsem si mohla odpustit, ale musela jsem to sem napsat, i když do mého hodnocení to zahrnuju spíš tak okrajově.
Jinak příběh a námět se mi velmi líbil, i když rozjezd byl trochu pomalejší, zato spád příběhu mě nadchl. Skoro celou dobu jsem měla v hlavě svoje vlastní teorie o tom, co se tam ve skutečnosti děje, ale i koncem jsem nakonec byla dost překvapená, i když něco jsem tušila už před koncem příběhu.
Celkově tedy Saeculum hodnotím kladně, ale vzhledem k ostatním knihám, nempůžu dát více, jak 8 hvězdiček.


Nakladatelství Fragment děkuji za poskytnutí recenzního výtisku

A nemyslete si, že jsem úplně zazdila Vánoce, to ne, ale nechci sem dávat článek typu - Krásné Vánoce a blablabla.. Samozřejmě, že je Vám přeju, ale tady na blogu nechci překážet takovýma článkama, ale už jsem vám přála na facebooku, kde jsem v tomhletom ohledu docela dost aktivní, takže kdo tam nejste, tak šup tam → zde

Recenze: Nové povídky - Zdeněk Svěrák (RC)

21. prosince 2014 v 13:08 | Julča

Nové povídky

Zdeněk Svěrák





















Pár slov Svěráka o knize
Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo. Zdeněk Svěrák

Spoustu lidí zná Zdeňka Svěráka jako herce, ale věděli jste, že také píše povídky? Sbírkou těchto povídek jsem byla velmi příjemně překvapená, přestože jsem vůbec nevěděla, co od knihy čekat. Povídky jsou opravdu krátké a mají kolem tří nebo čtyř stránek většinou. Povídky jsou z běžného života, ale zároveň na něj pohlíží, tak trochu jinak a neobvykle. Co třeba takový spisovně mluvící taxikář, potkali jste snad někdy takového? Svěrákovy povídky nejdou popsat jiným slovem než ,,milé". Po dočtení ve vás zůstané příjemný pocit a mně povídky opravdu okouzlily. Přiznávám, že to stále není moje nej mezi knihami, zkrátka dávám přednost jiným žánrům, ale opravdu jsem byla mile překvapena touto knihou.



Recenze: Běh o život (R. Bachman p.)

22. listopadu 2014 v 19:35 | Julča

Běh o život

Richard Bachman

(pseudonym Stephena Kinga)

Překlad: Ivan Němeček
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
Rok vydání: 2011 (originál: 1982)














Oproti ostatních obálkám, které jsou v Česku použity u Kingových knih, se mi líbí, ale jinak nevím - k samotné knize se moc nehodí, je až moc taková.. čistá a nevím, koho by ten chlápek na přebalu měl zobrazovat, protože hlavního hrdinu určitě ne. Ale obálka ujde.

Ben Richards je chlápek žijící v budoucnosti, kde není lehké sehnat peníze, ani na uspokojení těch nejzákladnějších potřeb, natož aby mohl zaplatit své nemocné dceři dobrého doktora. Jedinou zábavu všem do života přináší televizní kanál VéVé, který vysílá zvrácené a drsné reality show. Lidé se tam hlásí kvůli vidině velkých peněz, ale ty největší peníze lze získat jen v Běhu o život - v té nejnebezpečnější reality show vůbec. Přesně do téhle soutěže je vybrán Ben a zachází opravdu daleko, aby pro svou rodinu získal, co největší finance.

Kniha je docela tenká - ani ne 200 stran, ale přesto se mi příběh popsaný na tak málo stránkách líbil a vtáhl mě do děje. Né vždy znamená, že když je kniha tenká, tak se i rychle čte, ale to není tento případ, kniha se četla opravdu dobře i rychle. I když mě příběh bavil, tak musím přiznat, že námět reality show, kde jde o život, není úplně nejoriginálnější, ale těžko říct - Stephen King tuto knihu vydal už v roce 1982 a možná to byl právě on, co všechny ostatní inspiroval, ale pro mě už zkrátka toto téma není nic nového. Ale jak říkám, i přesto se mi příběh líbil.
Nejvíc mě v knize bavil hlavní hrdina, který je naprosto jiný než velká většina, s kterou jsem se zatím setkala. Ben je tak trochu rebel, ale jeho charakter je naprosto osobitý a věřím, že si ho nemálo z vás zamiluje (jako postavu, nemyslím tím, že byste se do něj zamilovali jako do nějakého teen hl. hrdiny, doufám, že jste mě pochopili).
V reality show Běh o život Bena a ostatní soutěžící honili Lovci, kterří měli za úkol ho zlikvidovat, ale to vlastně mohl provést kdokoli - občané celého světa byli do této show opravdu zapáleni. Úžasné bylo, že soutěžící nebyli nijak omezeni, k dispozici měli nějaký ten finanční obnos a mohli cestovat kamkoli, na jakýkoli kontinent. A zákony pro ně už neplatili, takže měli volnou ruku v zabíjení lidí (zabití policistů je odměněno finančním obnosem pro rodinu).
Tyto podmínky zajistily mnoho nečekaných zvratů v ději a nakonec i velmi nečekaný konec, který mě samotnou nadchl.
I když tady tuto knížku opěvuji, tak ji řadím spíš k průměrnějším knihám. Asi si ji už nepřečtu, ale její čtení mě bavilo.

Recenze: Labyrint - Útěk (James Dashner)

15. listopadu 2014 v 17:56 | Julča

Labyrint: Útěk

James Dashner


Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2014 (originál: 2012)



























Když se Thomas probudí ve výtahu, nepamatuje si nic než své křestní jméno. Nemá žádné vzpomínky na rodiře ani na domov a netuší, jak se dostal tam, kde je. Jeho paměť je prázdná.
Není však sám. Když se výtah otevře, Thomas zjistí, že má kolem sebe chlapce, kteří ho vítají na Place, širokém prostranství uzavřeném vysokými kamennými zdmi.
Placeři,jak si jeho obyvatelé říkají, nevědí, proč nebo jak se tam ocitli. Kam jejich paměť sahá, vědí jen to, že každý den se otevřou kamenné brány do labyrintu, jenž je obklopuje. A stejně tak se každou noc pevně zavřou. Jednou za měsíc přiveze výtah nového chlapce. A nikdo nechce v labyrintu zůstat po setmění.
Thomasův příchod Placeři očekávali. Ale další den se objeví dívka - vůbec první, která na Plac dorazila. A ještě překvapivější je zpráva, kterou jim doručí. Placeři byli vždy přesvědčení, že když se jim podaří bludiště kolem Placu vyřešit, najdou cestu domů... ať je to kdekoli. Ale čím dál víc se zdá, že labyrint řešení nemá.
Po příchodu dívky si Thomas najednou začne připadat jiný. Něco mu říká, že by mohl znát některé odpovědi - kdyby našel způsob, jak se dostat k tajemstvím uzamčeným v jeho mysli.

Pod filmovým přebalem se skrývá obálka podobná té originální, teda až na český název.
Mně osobně se obálka velmi líbí, jak ta filmová, tak ta originální. Obě jsou spíš takové
temnější, ale jednoduché, což já oceňuji.




Určitě jste slyšeli i o stejnojmenném filmu - recenze zde

Jako první musím všechny upozornit, že pokud jste viděli film, tak vám to moc nepomůže. Já jsem jako první viděla film (bohužel), ale přesto jsem znala pouze hlavní dějovou linku - to znamená asi zhruba začátek a konec, věděla jsem akorát, jak to dopadne. Všechno ostatní je poněkud jiné.
Bohužel jsem se první půlku knihy docela nudila a nemohla jsem se začíst. Ale jelikož jen málokdy odkládám nedočtenou knihu, tak jsem to přelouskala, až do druhé poloviny, kdy už to začíná být zajímavější a také napínavější.
James Dashner píše hezky, ale v první části knihy chyběla akce a vlastně se tam nic moc nedělo, prostě nuda, ale jakmile se tam začalo něco dít, tak se kniha stala velmi čtivou a skoro v tom nejlepším skončila.
Velmi se mi líbí hlavně námět samotné knihy, protože nápad labyrintu je dost originální a také bylo skvělé, že jsme byli my, jako čtenáři, v té stejné situaci jako Thomas - taky jsme nic nevěděli a pravdu poodkrývali po kouscích, i když myslím, že v dalších dílech nás toho ještě hodně čeká, hodně překvapení, dle mého názoru.
Dost mě mrzí, že jsem si knihu nestačila přečíst ještě před filmem, jelikož díky tomu jsem dostala na postavy dost odlišný pohled a bylo těžké si zvykat na jejich dost jiné charaktery v knize. Ale i přesto se mi kniha líbila, vlastně to je jenom moje chyba.
Ale možná by knize neuškodilo rozvinutí dalších postav o trochu více a také ten labyrint - mohl tam být více zapojen a trochu blíže popsán.
Omlouvám se za to, že je tahle recenze tak zmatená, ale já sama jsem zmatená tím filmem a teď knihou. Vlastně je škoda, že se filmová verze tolik liší od té knižní podoby a přitom myslím, že tolik věcí tam měnit nebylo ani nutné. Jsem zvědavá, jak dál to budou točit ten film, protože tam pár docela velkých věcí vynechali.
Ale i přesto všechno se mi kniha líbila a těším se, že si další díl série přečtu ještě předtím než vyjde další film.

RC Review: Kořist - Andrew Fukuda

7. listopadu 2014 v 12:52 | Julča
Andrew Fukuda
Kořist

Překlad: Jakub Kalina
Série: Hon (2.)
Rok vydání: 2014 (originál: 2013)

























Gen s dalšími přeživšími glupany zpod kupole je na útěku před lidmi. Poté co našli Vědcův deník, který je má zavést do ráje, kde je lidi již nebudou moci ohrožovat, hledají další vodítka, které jim Vědec zanechal. Vysoko v horách za vodopády najde Gen i s otatními lidskou komunitu (však Gen a uprchlíci jsou ale lidé, ne?), o které si myslí, že by mohla být oním rájem. Až na pár drobností, které jim nesedí. Co se vlastně děje a jsou opravdu poslední přeživší? Gen, Sisy a kluci, co s nimi uprchli, musí zjistit pravdu, aby vůbec přežili...

Nebojím se říct, že české obálky jsou jedny z nejpodařenějších u této série. Tentokrát byla obálka do modra a mně se líbila o něco více než ta červená u prvního dílu (už se těším na obálku třetího dílu, to bude teprve bomba).

První díl se mi líbil, ale nebyla jsem z něho úplně odvázaná, že bych ho všem doporučovala a podobně. Jak to bude s jeho pokračováním, Kořist?

Ze začátku jsem byla z knížky dost zklamaná, protože pár prvních kapitol mě moc nebavilo, ale rozhodně čtěte dál a neodkládejte knížku hned na začátku. Takže jsem se přesvědčila, že u knížek se radši nemá dávat na první pohled (nebo na první počtení??).

Co se týče světa upírů a lidí (tedy lidí a glupanů), tak o tom jsme se dost dozvěděli již v prním díle, takže to tady už není až tak rozebráno. Vše se točí kolem Gena, jelikož je tedy hlavní postavou, ale obvykle se v každé kapitole objeví i jeho kamarádka Sisy, kterou vysvobodil zpod kopule. Postavu Sisy jsme tedy mohli poznat opravdu dobře, ale další uprchlíky z kopule jako například Epap, Jacob a další, o těch jsme v knize zaslechli zejména na začátku, a jak se příběh vyvíjel, tak tyhle, tak trochu, vedlejší postavy zmizely a autor se o nich nezmiňoval (opět až v závěru knihy se objevily).

Oproti prvnímu dílu mě tenhle bavil rozhodně víc, protože byl originálnější, přinesl i pár nových nápadů, o kterých jsme třeba v mnoha knihách nečetli, ale hlavně tento díl byl mnohem napínavější a málo předvídatelný. Opravdu, v této knize jsem stejně jako hlavní hrdinové přemýšlela nad tím, co se vlastně v jejich světě doopravdy odehrává a větší část knihy jsem absolutně netušila, jak to může být. Takže za tohle má autor u mě velké plus, ale... Ano, má to nějaké to ale, protože sice děj byl nepředvítelný, ale některé úseky mi přišly v tomhle až moc.. divné (nevím, jaké slovo bych mohla použít) - zkrátka v jednu chvíli se dozvíte nějakou novou informaci, už o ní přemýšlíte, přemýšlíte, jak by mohla zapadnout do toho všeho a najednou vám zas tu informaci vyvrátí, zkrátka, už tomu autorovi moc nevěřím to, co napíše, protože podle tohoto to může v další chvíli popřít. Nevím, jestli to bylo jím zamýšleno, ale mě se tahle strategie, až tak moc nezamlouvá.

Další mínus, které tu mám a nad kterým se musím pořád pozastavovat. Prosím, pro vaše vlastní dobro, radši tu knihu a vlastně tu sérii moc nepitvejte, protože to není kniha, která by byla stoprocentně uvěřitelná, vykreslená do nejmenších detailů a tak dále, ale to jsem samozřejmě čekala. Tím, co mi v knize, až tak nesedí je vykreslení postav zpod kupole - né, že by mi vadily, naopak třeba Sisy jsem si celkem oblíbila, ale to jak jsou oni sami neuvěřitelní. Představte si, že se narodíte pod kupolí, nemáte žádný kontakt s širším okolním světem a jediné, co znáte jsou lidé, co vás chtějí sežrat a poté jeden glupan Vědec. Neříkejte mi, že ten Vědec jim ten svět okolo popsal, tak dokonale, že už se ničemu nediví. Já bych se na jejich místě divila i nad zdánlivě obyčejnou řekou, lesy, okolní krajinou, ale ne - oni to berou jako normálku. Samozřejmě tohle je jenom jeden z případů, kdy se mi to zdá nepochopitelné, ale oni jakoby vyrůstali normálně ve světě a všechno znali. Ale jak jsem psala, nemůžu tento příběh příliš rozpitvávat, takže nad tímhle jsem opravdu hodně přimhouřila při hodnocení obě dvě oči.

Celkově se mi tato kniha líbila, byla čtivá, napínavá, zábavná a zajímavější než předchozí díl. Také tento díl skončil velmi zajímavě a samozřejmě zase napínavě, takže přečtení dalšího dílu už beru jako samozřejmost. Pokud jste četli předchozí díl a aspoň trochu se vám líbil, tak si určitě přečtěte i tento, protože tento je lepší a napínavější.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment


 
 

Reklama