Únor 2015

Knihy, které si chci přečíst #02

28. února 2015 v 14:35 | Julča |  Knihy, které si chci přečíst

Tentokrát se bude jednat o knihy, které byly i zfilmovány. Nevím, jestli znáte tyto knihy či filmy, ale uvidíte - třeba vás něco zaujme a taky si to budete chtít přečíst (nebo aspoň zhlédnout).

It's Kind of a Funny Story
Ned Vizzini
Teenager Crag Gilner žije ve vědomí, že se musí dostat na správnou školu, do správné práce,... Také se chce dostat na letní školu, ale je to hodně stresující žít s vědomím, že se tam musí dostat. Přestal jíst a spát, dokud se jednoho nedohnal téměř k sebevraždě. Craig se dostane na psychiatrii, kde se jeho spolubydlícími stane transsexuální, sexu chtivá, dívka, která se děsí svého vlastního obličeje, samozvolený prezident a další. Na psychiatrii se Craig musí naučit čelit svým úzkostem.
Literární ceny: Abraham Lincol Award Nominee (2009), Goldener Lufti (2008)
It's Kind of a Funny Story It's Kind of a Funny Story It's Kind of a Funny Story
Knihu bych si ráda přečetla v angličtině, film jsem viděla a hodně se mi líbil, proto jsem zvědavá i na tuto knihu. (Ani nevím, jestli byla vůbec přeložena do češtiny.) Jinak se omlouvám za překlad obsahu, ale je to obsah z goodreads a.. no, snad jde pochopit, o co v té knížce jde.


The Perks of Being a Wallflower
Stephen Chbosky
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.
The Perks of Being a Wallflower The Perks of Being a Wallflower The Perks of Being a Wallflower
Opět kniha, která mě zaujal svou filmovou adaptací. Tato kniha je tentokrát dostupná i v češtině, ale já bych si ji i tak ráda přečetla v angličtině.


Submarine
Joe Dunthorne
Oliver je zvídavý a jeho záliba ve slovnících a encyklopediích nezůstane bez následků. Jenže život je jinde. Přes nespornou inteligenci zůstává v mnoha ohledech překvapivě natvrdlý, dětsky naivní, ale mnohdy i bezcitný a sebestředný. Ačkoli se mu domýšlivě zdá, že má vše pod kontrolou a všemu rozumí, skutečnost jej stejně zaskočí... Jeho komentáře o rodičích i vrstevnících jsou ve své přemoudřelé přímočarosti neodolatelně vtipné. V tom připomínají slavný Tajný deník Adriana Molea, ovšem přesazený do britského Walesu konce 20. století.
Submarine Submarine Ponorka
Film jsem zatím neviděla, ale myslím, že během následujícího měsíce to napravím, a potom bych si ráda přečetla i knihu. Asi opět v angličtině. Knížku jsem si už před nějakou dobou chtěla přečíst, ale nějak jsem na to zapomněla a teď mi to připomněl film.


Tak co znáte některou z těchto knížek? Nebo nějakou filmovou adaptaci?


Recenze: Pes Baskervillský (Sir Arthur Conan Doyle)

23. února 2015 v 18:16 | Julča |  Knižní recenze

Pes Baskervillský

Sir Arthur Conan Doyle


Pův. název: The Hound of the Baskervilles
Rok vydání: 1966 (originál: 1902)
Překlad: František Gel
Ilustrace: Karel Vaca




















Sherlock Holmes se svým přítelem Watsonem jsou přivolány ke vskutku záhadnému případu. Na venkovském sídle v krajině vřesovišť je zavražděn sir Charles a to za velmi podivných okolností. Sir Charles pocházel z rodu Baskervillů a kolem něj se nese pověst o pekelném psovi. Párkrát dokonce někteří obyvatelé na blatech zaslechli vyjícího psa a hned si to spojili s touto pověstí. Ta také doprovází celý případ kolem smrti sira Charlese. Může do toho být opravdu připleten tento satanský pes?

Na tuto knihu jsem narazila v antikvariátu a ihned jsem věděla, že musí být má. Četla jsem jednu zkrácenou verzi tohoto příběhu a tato kniha samotná byla na mém to-read listu již pěkně dlouho.

Kdo by neznal slavného detektiva Sherlocka Holmese? Já osobně jsem sice žádnou knížku s ním ještě nečetla, ani jsem jsem neviděla seriál, za to jsem ale viděla film v hl. roli s Robertem Downeym Jr. Avšak zrovna v této knížce na Sherlocka nenarážíte moc často. Hlavním vyšetřovatelem je po celou dobu příběhu jeho pomocník Watson, s kterým zažíváme veškerá odhalení.

Knížka se mi četla velmi dobře, i když není psaná úplně současným jazykem, ale zároveň neobsahuje žádné výrazné archaismy. Konkrétně tohle vydání také obsahovaly ilustrace - Karla Vacy, ale upřímně, já bych ocenila vydání spíš bez ilustrací - moc se mi nelíbily a příběh nijak neobohacovaly.

Myslím, že kdokoliv, kdo zaslechl o příběhu prokletí rodu Baskervillů a příběh se mu líbil, tak by mohl sáhnout po této knížce. Není dlouhá, čte se dobře, a pokud neznáte plně tu zápletku a hlavně rozuzlení případu, tak můžete během celé doby čtení případ vyšetřovat společně s Watsonem.


Četli jste někdo také tuto knížku? A jak se vám líbila? Nebo jste četli jiné knížky se Sherlockem Holmesem?


Portréty - Avril Lavigne, Taissa Farmiga, Kaya Scodelario

21. února 2015 v 14:37 | Julča |  Kresby
Ahojte, tento rok jsem začala celkem dost kreslit a to portréty. A když už mám i tady na blogu rubriku Moje tvorba, tak mě napadlo, proč sem nedat i ty kresby. Ale berte ohled na to, že jsem se tomu teprve teď začala nějak víc věnovat.. No a popravdě, je to nakreslené s pomocí mřížky, jelikož bez ní si na to ještě netroufám.
Budu ráda za každý názor a klidně mi do komentářů napište, koho dalšího bych mohla nakreslit.
Taky bych se chtěla zeptat, jestli by vám vyhovovaly články vždy s třemi portréty dohromady nebo mám přidávat každý zvlášť. Nakreslím vždy tak jeden za týden, takže to tu zase nechci moc zahltit. Nebo dva portréty v jednom článku? No, napište mi :)

Avril Lavigne

moje nejnovější kresba


Taissa Farmiga

na provizorním papíře :D předtím než jsem si koupila skicák


Kaya Scodelario

Kaya neboli Effy ze Skins


Vím, že ani ta kvalita fotek není nic moc, ale hold nemám žádný super foťák, ale příště se budu snažit alespoň ty dvě poslední kresby fotit pod lepším světlem :)


Hudební novinky: ŘÍJEN + LISTOPAD 2014

20. února 2015 v 15:42 | Julča |  Hudební novinky
Ano, čtete správně, tohle jsou hudební novinky ještě za podzim minulého roku. Měla jsem zapsaných pár písniček za tohle období a chtěla jsem je dát do tématických hud. novinek - možná jste si všimly, že jsem se doteď snažila řadit písničky podobného žánru do jednoho článku, ale rozhodla jsem se, že každý měsíc vyjdou novinky za daný měsíc, ještě nevím, jestli dám do článku vždy všechny novinky nebo jen nějaký výběr, ještě uvidím :) Ale ještě můžete čekat, že na blog dodám hudební novinky za prosinec minulého roku a také za leden tohoto roku. A únorové novinky už by měly vyjet normálně, takže hned zkraje března.
A teď už konečně k novinkám v tomto článku.

It's Kind of a Funny Story (recenze)

16. února 2015 v 11:48 | Julča |  Filmové recenze

It's Kind of a Funny Story

Něco jako komedie

Drama / Komedie
USA, 2010

Zach Galifianakis, Keir Gilchrist, Lauren Graham a Emma Roberts září v povznášející komedii o hledání duševního zdraví na tom nejméně pravděpodobném místě. Někdy to, co má člověk v hlavě, není tak šílené, jak myslí…což rozhodně platí pro Craiga (Gilchrist), vystresovaného teenagera, který raději sám odchází do psychiatrické léčebny, aby si od všeho trochu odpočinul. Místo toho potkává poněkud neobvyklého mentora (Galifianakis), možnou novou lásku (Roberts) a hlavně dostává příležitost k novému začátku. Okouzlující, zábavný a moudrý - takový je příběh o dospívání It's kind of a funny story…














Craig je teenager, který se propadá do depresí, a proto se rozhodne zajít na psychiatrii, i když to, co se mu zdálo jako skvělý nápad, mu chvilkama přijde hrozné - on tam přece nepatří, není blázen. Ale deprese je taky nemoc. Jelikož se oddělení pro mladistvé rekonstruuje, tak jsou dospělí a teenageři spolu na jednom patře. Díky tomu Craig potkává Bobbyho, svého společníka, který ho provází a radí mu. Také se zde objeví postava Noelle, což je holka, do které se Craig i zamiluje.

Tento film jsem chtěla zhlédnout už dlouho, jelikož jsem na něj slyšela samé dobré ohlasy. Jsem ráda, že jsem se na něj doopravdy podívala. Příběh, který film vypravuje je skvělý. Jo, jsou tam deprese, sebepoškozování, ale myslím, že tohle může potkat jakéhokoliv teenagera (nejenom teenagera). Ale jde o to, jakým pohledem na tuto věc film nahlíží, jste součástí toho, co se Craigovi děje v hlavě, co se kolem něj děje, jak se to rozhodl řešit, a jak to vlastně dopadlo. Ale také je to realistické - věta, kterou Craig na konci filmu při odchodu řekne, mluví za vše.

Myslím si, že lidem v podobné situaci, s podobnýma věcma v hlavě, může tento film pomoct. Dokonce jsem pár takových vzkazů či názorů na netu našla, film ti pomůže nahlížet pozitivně na svět. A zároveň mě tento film donutil zamyslet se nad tím, co vlastně mám, a že bych si toho měla doopravdy vážit, jelikož ne všichni mají takové štěstí.

Pokud zadáte název filmu do vyhledávače tumblru či we♥it, tak vám vyjede spoustu hlášek a citátů z filmu a všechny mají něco do sebe. Já jsem si obzblášť oblíbila tento, no, spíš je to taková hláška:

Celý film jsem měla takový pocit.. nevěděla jsem, jak se cítit, jelikož při sledování tohoto filmu jseš chvilku smutný, chvilku se směješ. Prostě takhle to ve skutečnosti je, ani v životě nejsi jen šťastný nebo jen smutný. Film působí reálně a nic není příliš.. umělé. Vše zapadá do kontextu.

Také soundtrack filmu velmi povedl, objevuje se tam spousta různých písní, každá je jiná. Doporučuju si ho poslechnout (např. zde). A jako taková zajímavost, kresby, které můžete ve filmu vidět jsou dílem malíře Briana Druckera.

Poslední, co bych chtěla zmínit, je velmi osobitý styl vypravování, s podobným jsem se asi v žádném filmu nesetkala, ale má něco do sebe. Vlastně příběh vypráví přímo Craig, takže to působí opravdu velmi osobně.

Film se mi líbil, velmi, nemám, co vytknout a to znamená jediné, plný počet hvězdiček.

Mimochodem, tenhle film byl natočen podle knížky. Já ji bohužel ještě nečetla, ale chtěla bych si ji koupit, takže.. zkusím pohledat :)


Design Version #16

14. února 2015 v 18:19 | Julča |  Designy blogu
Design #16 | by me | Náhled| Spokojenost: 85% | 14. únor 15 - ???

Jelikož Vánoce už jsou pryč, tak bylo načase vyměnit design. Tentokrát je to úplně jiný styl - řekněme takový minimalistický, jednoduchý. Já vím, možná to působí víc prázdně, takže nevím, jestli třeba to záhlaví ještě nějak nepředělám. Ale hlavně jsem trošku upravila rubriky a všechny rozcestníky jsou nově udělané. Napište mi do komentáře, jak se vám nový design líbí a ohodnoťte ho také v anketě pod tímhle článkem :)

Budu ráda, když blog podpoříte také na facebooku - dávám tam všechny novinky, co chystám a taky nějaké ty fotky :)

TAGy

14. února 2015 v 17:54 | Julča

Výzvy, projekty, meme

14. února 2015 v 17:48 | Julča

Kontakt

14. února 2015 v 17:38 | Julča |  O blogu

Knižní recenze

14. února 2015 v 17:31 | Julča |  Knihy

Recenze: Zaklínač I. - Poslední přání (Andrzej Sapkowski)

12. února 2015 v 17:42 | Julča |  Knižní recenze

Zaklínač 1.

Poslední přání

Andrzej Sapkowski



Pův. název: Ostatnie życzenie, Droga, z której się nie wraca
Rok vydání: 2009 (originál: 1997)
Nakladatelství: Leonardo
Překlad: Stanislav Komárek, Jiří Pilch

Zaklínač - Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.







Jedná se vlastně o povídky, které vypráví život zaklínače Geralta. Přiznám se, že jsem si myslela, že je to normálně příběh a ne povídky, ale tohle zjištění mi vůbec nevadilo.
Tohle je první kniha, kterou jsem od tohoto autora četla a přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem se v knize zorientovala. Navíc, kniha začíná první povídkou, která pak vůbec nezapadá ke zbytku knížky. Takže tu nevím, kam zařadit, no, prý je dobré si přečíst ještě jeho předchozí povídkové knížky, jelikož pak se více vyznáte v postavách - prý.
Každopádně ta první povídka se mi zdála nudná a nemohla jsem se do ní začíst, myslela jsem si, že mě ta knížka celá nebude bavit, jelikož ten začátek byl vážně takový, trochu nezáživný.
Když se tam objevil zaklínač Geralt, hned jsem věděla, že tohle je prostě hodně specifická a výjimečná hlavní postava. Ale geralt je velmi tajemný, celkově o něm víme velmi málo a pomocí jednotlivých povídek o něm máme více a více informací, i když i to je velmi málo.
Povídky jsou taky velmi zajímavě řazeny, jelikož některé na sebe navazují, ale jsou prokládany zase jinými povídkami, takže občas to byl vážně zmatek. Ale ke konci jsem se už zorientovala a celkově se mi knížka líbila. Určitě se vrhnu na další díly, slyšela jsem, že u této série napínavost a čtivost stoupá, takže o to víc jsem zvědavá.

Četli jste někdo tuto sérii? A jak se vám líbila?


Recenze: Big Eyes (Tim Burton)

9. února 2015 v 16:09 | Julča |  Filmové recenze

BIG EYES

Tim Burton


Žánr: Drama, Životopisný
USA, 2014
Režie: Tim Burton
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Christoph Waltz, Amy Adams, Krysten Ritter
Ocenění: Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu nebo komedii (Amy Adams)






















Film Big Eyes vypráví skutečný a šokující příběh jednoho z nejkolosálnějších uměleckých podvodů v historii. Na sklonku čtyřicátých a počátku padesátých let dosáhl malíř Walter Keane neuvěřitelného úspěchu, naprostou revoluci v komercionalizaci populárního umění se záhadnými obrazy tváří s velkýma očima. Bizarní a šokující pravda nakonec vyšla najevo, když se zjistilo, že Walterovi práce nebyly ve skutečnosti vůbec vytvořeny jím, ale jeho manželkou Margaret. Keane, jak se zdálo, žil kolosální lží, kterou oklamal celý svět. Příběh je až příliš neuvěřitelný, aby byl smyšlený. Big Eyes se soustředí na Margaretino umělecké probuzení, fenomenální úspěch jejích obrazů a její bouřlivý vztah s manželem, který byl katapultován k mezinárodnímu věhlasu tím, že přijímal ocenění za její práci.

Před tím než se pustím do samotné recenze, tak sem dám pár zajímavostí. Film Big Eyes je druhým životopisným filmem Tima Burtona (tím prvním je snímek Ed Wood). Do tohoto filmu obsadil Tim Burton převážně herce, s kterými ještě nespolupracoval, což je u něho celkem nezvyklé. Jedná se o první Burtonův film od r. 1992, kde nehraje, ani Johnny Depp, ani Helena Bonham Carter. Obrazy dětí s velkýma očima se staly velkou senzací v letech 1950 až 1960.

Většinou jsme od Tima Burtona zvyklí spíše na fantasy filmy, ale tento rok překvapil filmem životopisným (v USA měl film premiéru už v prosinci 2014). Ale i tento film nepostrádá pár záběrů, kdy lidé mají větší oči než by měli mít. Zkrátka ani tento film nepostrádá takový ten Burtonovský styl.

U životopisných filmů si stále, když je sleduju, říkám, že je to podle skutečných událostí, a proto mě vždy takový film fascinuje. Příběh tohoto filmu je jasný - Margaret Keane je malířka, která maluje velmi specifickým způsobem, má svůj styl, maluje především děti s velkýma očima. Její manžel je také malíř, ale jeho malby lidi neoslovují tak, jak ty od jeho manželky. Malby Margaret se stanou více známými, ale jelikož ona spíš doma maluje, tak je lidem prodává její manžel. A s tím začíná malá, velká lež, když někdo ze zájemců o obraz označí Waltera za malíře těchto děl, tak se tomu vůbec nebrání. Naopak, na tuto první lež nabaluje lži další a postupně se lži stávají jeho životem. A Margaret je utlačena svým manželem, ale přesto nadále kreslí a děti s velkýma očima se stávají fenoménem.

U filmů Tima Burtona mě vždy osloví také hudba, která filmy doprovází. Jeho dvorním skladatelem je Danny Elfman, takže i k tomuhle filmu skládal hudbu on. Ale musím se přiznat, že tentokrát zněla jeho hudba trochu jinak, ale přesto se mi velmi líbila a krásně dotvářela atmosféru filmu. Přecejen, tentokrát to byl trochu jiný film Tima Burtona.
A možná někteří z vás již víte, že k tomuto filmu také nazpívala dvě písně zpěvačka Lana Del Rey. Píseň Big Eyes a I Can Fly jsou obě krásně emotivní a opět se k filmu hodí, naprosto. Jedna z nich dokonce zazní v průběhu filmu.

No a věc, kterou nesmím opomenout, jsou herecké výkony. To, že Amy Adams dostala za svůj výkon Zlatý glóbus, svědčí samo o sobě. Ale jak Amy Adama, tak Christopher Waltz, hráli naprosto skvěle - jejich role jsem jim naprosto věřila a působilo to tak skutečně, že jsem si říkala, proč se tak ti lidé chovají, jako kdyby to byli doopravdy oni. Zkrátka jejich herecké výkony se mi opravdu líbily a myslím, že to bylo zahrané skvěle.

Mně se tento film opravdu líbil, a proto mě opravdu mrzelo, když jsem si četla některé komentáře uživatelů na čsfd, nebo dokonce některé recenze. Netvrdím, že je to nejlepší film všech dob, nejlepší film Tima Burtona, ale ode mě si minimálně těch 9 hvězdiček zaslouží.




Knižní prosinec 2014 - leden 2015

8. února 2015 v 16:00 | Julča |  Knižní měsíce
Omlouvám se, že téměř vždy, sem tenhle článek se shrnutím za uplynulý měsíc přidávám pozdě.

PŘEČTENO ZA OBDOBÍ PROSINEC 14 - LEDEN 15
Vím, že za prosinec a leden jsem toho přečetla extrémně málo, ale prostě.. já ani nevím, proč jsem toho přečetla tak málo. Prostě každý někdy máme takový ten zásek.. Ale já myslím, že už jsem za ním a opět toho budu číst víc.

Delirium - Lauren Oliver
Chaos: Hlas nože - Patrick Ness
Máj - Karel Hynek Mácha

Přečteno 788 stránek


ZVEŘEJNĚNÉ RECENZE


KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY
Zaklínače jsem dostala od kamarádky k Vánocům a teď ho právě čtu a musím říct, že si určitě přečtu i další díly. Dále Pes Baskervillský, kniha, kterou si chci už dlouho přečíst a v lednu jsem ve městě objevila skvělý antikvariát, kde mají, jak starší knížky, tak i ty novější, za skvělé ceny. Pes Baskervillský stál třeba jen 55 Kč. A posledním úlovkem je knížka Hra o trůny, kterou jsem si objednala z bux.cz (+jsem si odtamtud objednala i Volání netvora, jelikož byl ve výprodeji, ale poslali mi to každé zvlášť, takže bych musela platit dvoje poštovné a to mi za to nestálo), ale z Hry o trůny jsem naprosto nadšená a těším se, až se k ní dostanu.
Zaklínač I.
Hra o trůny
Pes Baskervillský

Která z přečtených a zrecenzovaných knih měla nejhezčí obálku? Nejlepšího hl. hrdinu? Vše v celém článku...

Recenze (RC): Serafína - Příběh draků (Rachel Hartman)

7. února 2015 v 19:02 | Julča |  Knižní recenze

Serafína

Příběh draků

Rachel Hartman


Pův. název: Seraphina
Série: Serafína
Rok vydání: 2013 (originál: 2012)
















Anotace: V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměři ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnoust draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.

Hlavní hrdinka Serafína žije v Goredu mezi lidmi, ale zároveň až neobyčejně dobře vychází s draky. Možná je to tím, že jejím učitelem je právě drak. Pracuje jako pomocná učitelka hudby v paláci, a tak má možnost se potkávat s významnými osobnostmi. Ale má i své tajemství, které se nikdo za žádnou cenu nesmí dozvědět. Před výročím míru uzavřeným mezi draky a lidmi se stane tragická událost - princ je nalezen mrtvý a bez hlavy. Vše ukazuje na to, že ho zavraždil nějaký drak, ale jak je tomu ve skutečnosti?

Jako první musím říct, že samotná obálka mě trochu odrazovala a to hned z několika důvodů. Zaprvé, nelíbí se mi takováto umělá grafika, která působí až moc nepřirozeně (tím nemyslím, že je tam drak, ale že to působí až moc počítačově). Zadruhé, ten červený popisek Young Adult, kterou teď Fragment dává na všechny knihy tohoto žánru - i opravdu hezkou obálku dokáže tento červený prvek zkazit. A zatřetí, škatulkování, pokud někdo dá na obálku, kterému slavnému autorovi se to líbilo nebo, že se vám daná knížka bude líbit, pokud jste např. četli Hunger Games, tak mě to také dokáže odradit. Nechci si tu knížku přečíst jen proto, že mi někdo řekne, že by se mi to mělo líbit. Takovému škatulkování bych se vyvarovala. Ale dost k obalu, tohle byla ta více kritická část, a pojďme k samotnému příběhu.

Mám velmi ráda příběhy, kde se objevují draci a musím říct, že jejich ztvárnění zde bylo vymyšleno velmi dobře a celkově se mi draci zde líbili. Také chválím námět - lidské království versus to dračí a jejich uzavření míru. Ale myslím, že samotné prostředí a tenhle námět mohl být více rozveden, být prodrobněji popsán.
Hlavní hrdinka Serafína je celkem fajn, ale přesto to nebyla hl. hrdinka, kterou bych si oblíbila. Ale nevadila mi.
Hlavním problémem bylo, že jsem se do knihy nedokázala začíst (možná až ke konci), a proto se mi kniha neskutečně vlekla.
Plusem knihy je, že v ní najdete i celkem dost vedlejších postav, ale zase - některé jsou více popsány a poznáte je lépe, některé se tam jenom mihnou. Ale pravdou je, že při čtení jsem měla pocit jako kdybych měla klapky na očích - ano, je to sice příběh Serafíny, ale byl tak strašně oddělen od všeho ostatního, co se kolem dělo, že mě to rušilo a vadilo mi to.

Velmi mě překvapilo, že na databázi knih (zde) má tato knížka velmi vysoké hodnocení a mnoho čtenářů tam napsalo, jak je do této série ,,zažraný". To mě opravdu překvapilo, jelikož já samotná vidím tuto knihu jako jakýsi průměr. Ne, že by kniha byla špatná, má potenciál, ale bohužel nebyl využit tak, jak by mohl. Dokonce nejsem ani zvědavá, jak to celé dopadne, a proto si další knížky z této série už nepřečtu.

Vím, že tato recenze byla velmi kritická a negativní, ale zkrátka takhle to vidím a recenze beru jako články, kde vždy upřímně napíšu, jak se mi knížka doopravdy líbila.

Ale i přesto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment, že mi poskytlo recenzní výtisk a já jsem si tak na knížku mohla udělat vlastní úsudek.



E.A.Poe: Podivný experiment (recenze)

5. února 2015 v 17:39 | Julča |  Filmové recenze

uE.A. Poe: Podivný experiment

/Eliza Graves

/Stonehearst Asylum

Thriller
USA, 2014

V lednu tohoto roku měl v ČR premiéru film E.A. Poe: Podivný experiment (v angličtině Eliza Graves nebo také Stonehearst Asylum), který byl natočen na motivy povídky Metoda doktora Téra a profesora Péra právě od E.A. Poea. Hlavní role ztvárnili: Kate Beckinsale, Jim Sturgess, Brendan Gleeson, Ben Kingsley a Michael Caine.









Vystudovaný lékaž Edward přichází na praxi do odlehlého blázince. Zde ho přivítá vedení ústavu i personál a také krásná Eliza, které je ovšem pacientem - trpí panickou hrůzu z jakéhokoliv tělesného kontaktu. Dr. Lamb, ředitel ústavu, využívá naprosto ojedinělých technik, bláznům dává svobodu a volnost a je k nim velmi vstřícný. Je pro to, aby se ,, jedinečnost" každého pacienta podporovala, řekl např.: ,,Proč ze šťastného koně udělat naprosto nešťastného člověka?". Ale i zde ve zdech tohoto blázince je přítomna děsivá a hrůzu nahánející léčba, která byla praktikována v 19. stol. Edward postupně odhaluje, jak se to s tímto ústavem má doopravdy. Avšak příběh skrývá i další tajemství, která jsou odhalena, až daleko později...

Povídku Poea, jíž se tvůrci filmu nechali inspirovat, jsem četla sice až po zhlédnutí filmu, ale přesto něco málo k ní napíšu hned na začátek. Povídka je opravdu krátká, má asi 11 stránek a je pravda, že tvůrci se jí opravdu pouze inspirovali, jelikož v povídce je všechno jinak. Ale u tohoto filmu mi nevadí, že se scénáristé striktně nedrželi předlohy, tedy povídky. Film má, dle mě, toho víc k nabídnutí a utváří zcela nový příběh. Povídka je krátká, zajímavá, ale ztěží je aspoň trochu hororová a v podstatě může nabídnout pouze jeden zvrat, ale to samozřejmě odpovídá její délce.
Kdežto ve filmu vzniká naprosto nový příběh, potkáváme tam mnoho postav, přičemž máme řadu z nich tu čest blíže poznat a během filmu poodkrýváme nejedno překvapení.

Film mě hned strhnul a já jsem se do něj opravdu vžila (ale na druhou stranu jsem v kině byla s mamkou a tu to naopak vůbec nevtáhlo ani nebavilo, ale tohle je můj názor, takže tak). Skoro každý film v této době obsahuje také lásku a není tomu jinak ani v případě tohoto filmu. Avšak hlavní dějovou linku to nijak nenarušovalo a samotnou mě velmi zajímalo, jak se vztah hlavních hrdinů bude vyvíjet.
Poe je samozřejmě hororovým autorem, což nás vede k myšlence, že by i samotný film měl být hororový, ale nenechte se splést - film nespadá do žánru horor. Film má ponurou atmosféru, působí to trochu strašidelně, ale spíš to prostředí, než že byste se u filmu báli.

Akorát jedna věc mě hodně zarazila a dlouho po zhlédnutí filmu jsem musela nad tím přemýšlet - je to ten konec. Samozřejmě nebudu nic vyzrazovat, ale na konci jsem se naprosto zamotala, nevěděla jsem, kdo je kdo, jak spolu kdo souvisí, jak se jmenuje (tohle asi pochopí pouze ti, co film viděli), ale jednoduše řečeno jsem se v tom trochu ztratila a na film se kvůli tomu budu muset podívat někdy znova, třeba v tom najdu napodruhé smysl.

Ale celkově se mi film líbil a za zhlédnutí stojí, líbily se mi herecké výkony, prostředí filmu, to ztvárnění i samotný příběh. Sice se mi film líbil, ale kvůli tomu konci, kde jsem se cítila ztracená, budu muset dát 8 hvězdiček.