Exemplář 1.část - Anděl?!

30. června 2012 v 13:09 | Mary Artemis |  Povídky
TATO POVÍDKA JE Z TVORBY MÉ KAMARÁDKY, KTERÁ SE MNOU TENTO BLOG ZAKLÁDALA

"Exemplář"
Přestávka se vlekla nekonečně dlouho. Ne že by to nějakému žákovy či žákyni vadilo! Jen to bylo neobvyklé. Když konečně zazvonilo, bylo na všech znát, že si na dlouhou přestávku rychle zvykli. 9.B měla zrovna kreslení s mladou učitelkou, které celá škola neřekla jinak než "Bloody Mary". Nebyla takovou učitelkou, jako její kolegyně. Do hodin často načerno nosila nebo vodila živé exempláře zvířat a jednou se jí dokonce podařilo propašovat do školy bernardýna. Svou přezdívku si ale nevysloužila nošením rudé nebo tím, že by byla vrah. No, vrah tedy opravdu nebyla, ke krvavé Tudorovně Marii měla hodně daleko.
V dějepise, který kromě výtvarné výchovy vyučovala, jednou ale vybuchla vzteky, když se v rámci výuky dívali na film o Hitlerovi. Z úst jí vylétlo několik opravdu peprných nadávek namířených k tomuto německému diktátorovi. Po zbytek hodiny a filmu plného mrtvol pak neřekla ani slovo. Natolik měla k nelidskosti onoho muže odpor.
No a tehdy se jí začalo říkat Krvavá Marie, byla to prostě ironie. A nebyl to jediný případ. Byla na ní vidět, že se jí protiví krev a utrpení.
Ale žáky čekalo zajímavé překvapení. Přestávka byla pryč a Bloudy Mary vstoupila do třídy. Celá třída ztichla údivem a prohlížela si ji. Měla na sobě namísto obvyklého barevného oblečení červenou košili, černé kalhoty které se víc než do školy hodily na pohřeb a tmavé vlasy, které jinak nosila svázané do ohonu, jí volně spadaly na záda.
Liliána, plavovlasá dívka s pihami se zasmála. Proti učitelce nic neměla, ba se jí i zamlouvaly její prostředky výuky, ale toto od ní vážně nečekala. Ani si neuvědomila že začala tleskat. Celá třída se k ní okamžitě přidala. Někteří radostně volali či pískali. Mary je utišila posunkem ruky a za potlesk jim poděkovala. "Děkuji, ale to už by stačilo."a usmála se. Lili ale pořád nevěřícně
kroutila hlavou. Tohle by od této učitelky vážně nikdo nečekal. Dokonce z ní vyzařovalo ještě větší sebevědomí než obvykle. To byl ale jen začátek. Učitelka se posadila a pravila.
"Milý žáci, dnes jsem si pro vás přichystala něco úžasného!"Pokynula ke dveřím a zvolala.
"Můžete dál, kolego!"a ve dveřích se objevil tmavovlasý muž s hustým hnědým obočím a pronikavýma očima. "Představuji vám svého nového kolegu a tím i nového učitele na naší škole. Michaela Helia." a onen nový profesor jí úsměv oplatil. Celá třída se jako na povel postavila. "To není třeba,"zasmál se skromně učitel. Poškrábal se na strništi na bradě a přešel k učitelce. Chvíli tam něco řešili a pak Inkoustová, jak se jinak Bloudy Mary jmenovala příjmením krátce zatleskala. "Dohodli jsme se s panem učitelem, že bychom vám nejdříve měli vysvětlit, jak se to s naší školou v poslední době má. Některé třídy o nových reformách zde nemají ani potuchy a stejně tak se věc má s většinou učitelů, ale vy už jste dost velcí, aby jste to pochopili a my máme to štěstí že nám tady kolega vše vysvětlí. Pokynula Héliovi a ten si krátce odkašlal. Pak spustil.
"Jak už tady vaše paní učitelka řekla, na škol se leccos změnilo a ještě měnit bude. Nemáte samozřejmě o ničem zatím žádné informace, ale opravdu jde na vás vidět, že se ničeho nebojíte,
a tak se vám něco pokusím v krátkosti vysvětlit." Znovu si odkašlal a zapátral v místnosti po něčem k pití. Inkoustová mu okamžitě podala petlahev a on ji vděčně přijal. Po krátkém okamžiku, kdy pil většina žáků napjatě čekala na pokračování. Mladé Lili se však na tom chlapovi něco nelíbilo. Nevěděla přesně co, ale byl prostě divný. Zkřížila ruce na prsou a čekala, co bude dál. Muž se dal po chvilce znovu do řeči.
"Takže, vaše škola prodělala za posledních pár hodin prodělala hned několik zásadních změn najednou." Teď už Lili nebyla jediná osoba, co na muže hleděla s povytaženým obočím. On ale pokračoval. "Takže, abych to nezdržoval, máte nového ředitele. Také pár-včetně mě- nových kantorů a do školy přibylo i značné množství nových žáků."Po tomto se znovu napil a čekal na reakci svých posluchačů. Ti na něj z větší části hleděli s otevřenými ústy a nikdo nepronesl ani slovo. Jedna žákyně, Mia se jmenovala, se ho plaše zeptala. "A jak by se to v takové chvíli dalo stihnout? Je přece teprve třetí vyučovací hodina a včera bylo všechno ještě při starém."
Učitel se jen zasmál a dodal. "No, vidím, že to bude chtít něco víc." Nahrbil se v okamžiku stál na jeho místě tvor, který připomínal z části člověka a z části psa. Tedy, byl celý zarostlý a na nohou mu vyrůstaly černé, dlouhé drápy. Stejně tak zarostlé byly jeho doslova tlapy. Obočí vylo ještě víc husté než předem a když na třídu vycenil tesáky, nejeden žák spadl ze židle.
"Skvělé!"zajásala Bloody Mary. "Jen doufám, že jste byl již na lovu. Nepřeji si mít ze třídy jatka!"a znovu se zvonivě zasmála. "Nebojte se, včera byl úplněk, tak jsem si zalovil dost. Navíc, s večerem má podoba zase nabude lidskosti." zakořenil se na třídu a všichni se vyděšeně krčili v lavicích. Lili, která se teprve zvedala ze země si krátce zanadávala, protože se praštila do brňavky a pak vyšvihla ruku do vzduchu. "Ano?"Otázali se jí oba učitelé naráz. Lili si odkašlala a spustila. "Patrně mi ušlo, že se naše škola změnila v cirkus, ale tuhle hodinu máme kreslení. Snad nechcete paní učitelko, abychom kreslili… tohle!" Ukázala na učitele a nakrčila nos. Inkoustová jen zakroutila hlavou. "Liiáno, to tě doma neučili slušnosti? Pan učitel není žádné tohle, ale čistokrevný vlkodlak, kterého teď opravdu budeme malovat!" Když skončila, poručila rozdat bílé čtvrtky a uhly. Než se však zmatená Lili zmohla na protest, někdo zaklepal a prudce rozrazil dveře. Stála v nich žena s rudými vlasy a krvavě nalakovanými nehty.
"Michaeli? Máš se ihned dostavit do ředitelny, mají tam menší neshody s některými vyučujícími!"vyhrkla a pak se s opovržením podívala na Bloody Mary. Ta jí pohled oplatila
a ozvalo se krátké zavrčení. Žena s rudými vlasy si jen namyšleně odfrkla a otočila se k odchodu. Učitel/vlkodlak se omluvně podíval po třídě a pak dodal.
"Omlouvám se, ale budete mne muset omluvit. Povinnost volá." Pak se otočil ke slečně Inkoustové a podal jí malý svazek klíčů. "Tady, vyberte si nějaký exemplář nebo bytost z kabinetu biologie. Považujte to za náhražku mé nepřítomnosti." Naznačil políbení ruky a vydal se ze třídy ještě v podobě té obludy. Když se za ním zavřely dveře, Inkoustová si jen krátce povzdechla a pak se rozhlédla po třídě.
"Nečekám, že by jste všemu teď momentálně rozuměli, ale dejte tomu čas. Uvidíte, že brzy vše pochopíte. Víc než řekl pan učitel říci nemohu." Napřímila se na židli a ukázala na dva silné žáky. "Půjdete se mnou a pomůžete mi." Potom ukázala i na Lili. "Zaběhni prosím do chemie, bude tam teď nejspíš pan učitel Narcis. Že žádám o klíče od kabinetu přírodopisu."
Lili jen mlčky přikývla a vydala se ven ze třídy. Rozběhla se po chodbě. U přírodopisu se zastavila. Nakoukla do třídy, protože si všimla, že jsou vyražené dveře. Zavrtěla hlavou a jako tryska se vydala k učebně chemie. Zaklepala a vešla. k jejímu překvapení však ve třídě nebyl ten zatrpklý staroušek Narcis, ale obtloustlý učitel matematiky Sokol.
"Co si přeješ?" otázal se.
"Posílá mě slečna Inkoustová, že prý by tu měl být profesor Narcis."
Sokol se zamračil. "Ten tu teď bohužel není. Co kolegyně potřebuje?"
"Klíče od kabinetu přírodopisu."odpověděla Lili a usmála se na pár známých tvářích ve třídě.
Sokol zašátral v kapse kalhot velikosti snad XXXL.
"Naštěstí je mám teď u sebe. Tady."a podal jí klíče.
"Dík… chci říct, děkuji." Spěšně se otočila a vyběhla ze třídy. Sokol měl zase blbou náladu, ale to měl vlastně pořád! Doběhla ke kabinetu, kde už na ni čekala učitelka a dva spolužáci. Podala Inkoustové klíč a čekala. učitelka odemkla a vešla do velké, tmavé místnosti plné polic a vitrín. Pomalu se procházela a všichni tři spolužáci ji s očima navrch hlavy následovali. takhle si nikdo z nich kabinet nepamatoval. Dříve místnost připomínající prales teď vypadala ještě tajemněji. Květiny a palmy byly nahrazeny podivnými obřími rostlinami se spoustou výhonků a šlahounů. Lili se nad jednu z nich naklonila a ta se najednou rozevřela jako čelisti žraloka. Naproti této rostlině, které se při zpáteční cestě hodlala Lili vyhnout, bylo akvárium s piraněmi. Všechny cvakaly zuby a poplašeně plavaly sem a tam. Bylo by to komické, kdyby to nebyly takové krvelačné bestie. Jedna z nich dokonce postrádala ocas a další chybělo několik zubů. Kabinet doslova přetékal vším co v něm bylo.
Lili učitelce nijak nezáviděla. Sama by si nedokázala vybrat! Zavařovací sklenice naplněná až po okraj odpornou zelenou tekutinou, v níž plavaly lidské nosy, akvária plná nejrůznějších živočichů a tvorů, malá klícka , ve které e vznášela miniaturní stvoření, která připomínala víly a elfy ze Shakespearova díla Sen Noci Svatojánské a v neposlední řadě na se k nim otáčela kostra, která rozhodně nebyla z umělé hmoty. Zamávala jejich směrem, i když je samozřejmě nemohla vidět, jelikož už dávno neměla oči a Lili jí zamávání překvapeně oplatila. Dál procházeli kolem všeho toho živého i mrtvého, až došli na konec místnosti, kde děti Bloudy Mary zastavila. Lili se zrovna nedívala jejím směrem, a tak do ní narazila. Vyjekla a otočila se na učitelku. Jenže ta jen stála na místě a nárazu nevěnovala pozornost. Dívala se před sebe a v očích se jí zračilo překvapení, ale jako by v něco takového doufala. Lili se podívala před sebe a na okamžik zaváhala, jestli to není jen přelud. Ne, to rozhodně ne. Byla to skutečnost a Lili si tím byla víc než jistá. Hleděla na zem před sebou a překvapeně si prohlížela ten objev. Kdo by to byl čekal. Jednomu z jejích spolužáků ujelo sprosté slovíčko. Druhý přikývl a dodal."To jo, jak v nějaký fantasy!"
Lili s nimi souhlasila. Ke zdi naproti nim byla těžkými okovy přikována osoba. Osoba, ale ne ledajaká. Za obyčejného… chlapce se ho tedy považovat rozhodně nedalo! Měl k ramenům spadající černé, rovné vlasy. Vypadaly podbarvené blond barvou, ale bylo víc než zřejmé, že už mu takhle narostly. Nedalo se o něm říct, že by byl doslova korba, ale svaly se mu na břichu
i rukou rýsovaly docela zřetelně. Bohužel, kromě svalů byla i nepatrně, ale stejně vidět žebra. Na sobě měl jen potrhané džíny a byl bos. Po rukou se mu táhly ošklivé rudé šrámy, jak se pravděpodobně pokoušel vyprostit z okovů. Podle tohoto popisu by si ale každý řekl, že byl zcela normální. No a nebyl! Tou zásadní odlišností, byla černá, havraní křídla, která mu vyrůstala ze zad. Byla úchvatná, a přesto budila hrůzu! Lili z nich běhal mráz po zádech. Chvíli tam všichni jen tak nečině stáli. Pak se však ozvalo zarachocení. Chlapci za Lili vypískli jak prasata na porážce a o tři kroky couvly. Jindy by jim Lili uštědřila nějakou jízlivou jedovatou poznámku, ale i ona sama se lekla a nasucho polkla. Zůstala však stát na místě jak -výstižně- přikovaná. Neodvážila se pohnout ani o milimetr. Pár vteřin se nic nedělo, ale jí to připadalo jako několik minut. Pak se zvuk ozval znovu a anděl před nimi o kousek pozvedl hlavu, aby mu mohli vidět do obličeje. Měl větrem ošlehanou tvář, rty semknuté do rovinky a pohlížel na ně zmučenýma smaragdovýma očima. Párkrát zamrkal, aby na ně lépe viděl. Pak se uchechtl a zasmál se, až z toho všem přítomným běhal mráz po zádech.
"Nemáš se čemu smát. To ty jsi tu vězeň, né my!"Obořila se na něj neohroženě učitelka.
Přestal se smát a pak k nim ledovým, tajemným hlasem promluvil.
"Změnil jsem bydliště, učitelko? Nebo je to zase jen jedna z těch chvilkových stěhovacích akcí, které pro mě s tou svou nenažranou smečkou pejsánků pořád pořádáte?"
Inkoustové se zúžily oči. Přistoupila k němu a vlepila mu facku, po níž mu zůstal na tváři růžový otisk ruky. "Važ slova anděli. Věz, že jsi mohl dopadnout i hůř. Mohli jsme tě v té kobce plné zvrhlíků a budižkničemů taky nechat!"
Podíval se na ni, ale teď už se nesmál. "Vyšlo by to nastejno. Teď je ze mě co? Pomůcka do školy? Aaaa, podívejte se na to, tak takhle dopadnete, když se vám přestane líbit poslouchat toho nahoře, co všemu velí!" Sarkasmus v jeho hlase se jim zavrtával do hlavy a nemohli myslet na nic jiného. Lili se zamyslela. V první řadě ji napadlo, že by rozhodně nechtěla být v kůži toho stvoření, co před ní teď bylo. Pak se otočila k učitelce a odkašlala si.
"Ehm, slečno, neměli bychom už něco vybrat? Za deset minut zvoní."
Učitelka přikývla. "Už jsem vybrala,"a ukázala na anděla. "Kreslit padlé anděly jsme ještě neměli příležitost." Ona i Lili se otočily na dva chlapce za nimi. Ti už o pěkný kousek couvli.
Lili povytáhla obočí a chystala si nějakou poznámku, pohled na ně byl ale moc komický, tak toho zase nechala.
"No chlapci, snad si nemyslíte, že ho s Liliánou povlečeme do třídy samy!" a zakroutila hlavou. Ti dva na sebe jen sklesle pohlédli a pak se pomalým šouravým krokem vydali k andělovi.
"No hněte sebou, ať se nemusí paní učitelka moc zlobit!"zasmál se anděl. Inkoustová si ho nevšímala a podala chlapců malý svazek klíčů, který jí prve dal ten nový učitel.
"Tím černým klíčem mu odemkněte okovy na rukou."poučila je Inkoustová.
"Lili, ty se podívej po nějakém provaze."
Lili se neochotně rozhlédla po místnosti. Po chvíli našla tlusté, hrubé lano. S námahou ho zvedla a donesla k nohám učitelky. Otřepala si ruce a postavila se stranou.
"Chtělo by to nůž,"prohlásila Blody Mary. Lili se otočila na patě a tentokráte se vydala hledat nůž. Po celkem delším hledání našla starou kudlu. Zatímco učitelka přeřezávala lano, Liliini spolužáci se potáceli s pouty. Když se jim konečně podařilo je odemknout, vězeň se svezl na zem a rozkašlal se.
"Na, svaž mu ruce, já se postarám o křídla."pobídla učitelka Lili. Ta uchopila lano a sklonila se
k andělovi. Uchopila jeho ruce a zanaříkala, když uviděla ty šrámy na zápěstích.
"Nářek mi nepomůže."procedil skrz zaťaté ruby, když mu Lili svazovala hrubým lanem poraněné ruce. Snažila se mu je moc nepoškrábat, ale nedařilo se jí.
"Sorry."omlouvala se. Pokýval hlavou. Když byla hotova, ještě pomohla učitelce s křídly a pak chlapci anděla podepřeli a celá delegace se vydala opět do třídy. Párkrát anděl nebo jeho nosiči upadli, ale kromě několika modřin nikdo neutrpěl vážnější zranění. Když se dopotáceli do učebny, nakázala učitelka postavit předlohu před lavice. Anděl si klekl a svěsil hlavu, takže mu přes husté vlasy zase nebylo vidět do tváře. Kdyby ale bylo, viděli by všichni jen jeho ďábelský úškleb, který vystřídala další vlna šíleného smíchu.
Všichni ve třídě si ho jen vyděšeně prohlíželi a šuškali si, co to zase učitelku napadlo. Bernardýn ještě ušel, ale tohle?
Lili už z toho smíchu pomalu bolela hlava. Nevydržela to a na anděla se obořila.
"Sklapni už!"
On se na ni jen překvapeně podíval a začal se smát ještě hůř. Postupně jeho smích přešel spíš
v nářek a jemu se po pravé tváři svezla jediná slza. Lili na něj jen zmučeně hleděla. Na jednu stranu jí ho bylo líto, ale na druhou si byla stoprocentně jistá, že s ním není něco v pořádku.
"Na co čekáte? Předlohu máte a nechci slyšet protesty. Nevíte, jak těžké je se s ním vypořádat, když má náladu se rvát!" promluvila Bloody Mary a usadila se na židli a něco si zapisovala do kalendáře. Lili odvrátila pohled od anděla a vydala se na své místo. Vůbec se jí do kreslení nechtělo. vysvobodilo ji však zvonění. Bohužel ji ten pohled do zmučené tváře čekal za deset minut znovu. Chtěla jako první vyjít ze třídy, ale učitelka ji pověřila sbíráním uhlů. Rozhodně o ně totiž prý nechtěla přijít. Všichni už byli skoro venku ze třídy a i učitelka se někam vypařila. Lili rychle vše posbírala a položila na učitelčin stůl. Pak se chystala otočit, ale strnula v půli pohybu. Na krku ji zamrazila ostrá čepel dýky. Nemohla se pořádně nadechnout a tak jen sípala.
"Ale no tak, teď by se ti chtělo křičet, ale mě jsi ještě před chvílí nabádala k mlčení!"Promluvil k ní tichým, zlověstným hlasem. Chtělo se jí něco namítnout, ale tlak na její hrdlo se zvýšil.
"Ššššš, o to se ani nepokoušej. Ještě jednou se ti zachce křičet a tvá hlava už nebude pohromadě s tělem."
Lili pálily oči, jak se jí do nich hrnuly z nenadání slzy. Chtělo se jí křičet, o tom nebyl pochyb, ale pud sebezáchovy jí říkal mlč. Horké slzy stékaly až na čepel dýky, kde ulpívaly a leskly se jako diamanty.
"Mohl bych tě zabít, o tom není pochyb, ale nemám na vraždění moc chuť."
Lili se trochu ulevilo, ale toužebně pohlédla ke dveřím.
"Neboj, jak jsem říkal, momentálně ti nic nehrozí. Tahle budova je plná mých nepřátel, a já se potřebuji prostě vypařit. Ty mi v tom pomůžeš a slovo ne znamená tvůj rozsudek smrti." Znovu se zasmál a Lili se po tvářích sklouzla další slza.
"Na pokračování si musíte počkat:p:D"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Any :) | Web | 30. června 2012 v 13:18 | Reagovat

pěkný článek.

2 Mary Artemis | Web | 30. června 2012 v 13:21 | Reagovat

[1]:
Díky:D

3 Rox | 15. srpna 2014 v 21:13 | Reagovat

Zajímavé, jsem zvědavá na to pokračování... Snad tě něco po dvou letech napadlo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama